Listopad ‘89 měl svůj velký smysl, važme si toho, co nám přinesl, braňme to!

U příležitosti třicátého výročí pádu komunismu v Československu máme tendence rekapitulovat a nostalgicky hodnotit celé uplynulé období. Jak už to bývá, to špatné z doby nesvobody se snadno stírá v prachu zapomnění, zatímco nezdary nedávné se vynořují, a mohlo by se proto zdát, že v listopadu 1989 jsme klíči zvonili pro něco více. Nemyslím si to. Sami tvoříme zemi, ve které žijeme, a sami jsme těmi, kdo rozhodují o její budoucnosti.

Nezdařilo se možná vše a je před námi stále mnoho práce, abychom navázali na vizi prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Je také ale pravda, že je za námi nejdelší epocha moderní historie (a možná naší národní historie vůbec), kterou prožíváme v relativní stabilitě, míru a v takovém blahobytu, o jakém se otcům zakladatelům samostatného státu asi ani nezdálo. Nezdařilo se vše, ale mnohé ano. Naše země pomalu vzkvétá, a jak věřím, učí se také vážit si demokracie a všech výhod, které přináší. My všichni se postupně učíme také odpovědnosti, kterou s sebou nese, a také se bránit všemožným zneužitím, kterých není žádný svobodný systém ušetřen. Svou vyspělost nicméně prokazuje tím, jak je schopen jim odolávat a absorbovat z nich poučení. Věřím, že v tomto ohledu jsme uspěli. Naše demokracie je stále mladá. Ale první vážné zkoušky má již za sebou. 

Rozvojem prošlo v uplynulých třiceti letech také naše město. Vím, že na jeho podobu máme každý svůj vlastní názor. A že každý bychom udělali tu něco jinak, tu rychleji, nebo naopak pomaleji. Podíváme-li se ale na rozvoj Liberce po roce 1989, pak na konci této cesty vidíme město hrdé, rozvíjející se, které si uchovalo svou výjimečnost a sebevědomí svých obyvatel a které má stále velký potenciál. Díky za to patří všem, kdo se o to zasloužili. V prvé řadě každý jeden z obyvatel Liberce, protože kde by město bylo bez „svých“. Všichni politici, občanští aktivisté, spolky, sportovní a jiné oddíly, investoři a podnikatelé. Ti, kdo nás chrání, pomáhají, radí nám. Každý se svým způsobem zapsal do novodobé historie Liberce, a tak je to správně. Díky za to. A díky, že všichni vydržíte dalších třicet let. Nevadí, že máme jiné názory, že se neshodneme. Važme si možnosti svobodně se přít o naši budoucnost, bojujme vizemi a myšlenkami, věřme ve svobodný systém, ten braňme, buďme aktivní občané, kteří plně využívají svého vrcholně demokratického práva volby.

Někteří přesto nebudou souhlasit. Budou mít pocit, že Liberec mohl jít jinou cestou. A možná si to nebudou jen myslet, ale budou to říkat. Psát. A je to dobře. Protože jen ve směsi různých názorů se třídí myšlenky a rodí se pokrok. A právě ona různorodost názorů a možnost říkat je nahlas bez rizika a nebezpečí je tím největším odkazem listopadu 1989. Je tou nejčistší formou svobody. Važme si jí a chraňme ji i nadále.

Nastavení cookies