22.01.2018
PhDr. Mgr. Ivan Langr

Věčná otázka dějin

Úvod k modernímu vydání dějin Liberce.

 

Dějiny každého společenství provázejí ruku v ruce věčné otázky, témata, která se v plynulém toku událostí neustále dostavují jako bytostně aktuální a k nimž se obracejí nejenom generace historiků, ale samozřejmě i politiků. Lehkou parafrází na sedmdesát let starý, ale i dnes stejně naléhavý text Pavla Tigrida z roku 1946* zamýšlím zdůraznit onen rozpor mezi historickým vnímáním dějin, založeném na objektivním posouzení a interpretaci skutečností, a pohledem politiků, kteří dějiny svými kroky začasté tvoří a se stejnou intenzitou zkoušejí přetvářet ke své potřebě. Tato dichotomie je totiž věčnou otázkou dějin už sama o sobě.

Pokud bych byl postaven před úkol vymyslet v tomto smyslu specifickou historickou či politologickou disciplínu, volil bych patrně dějiny politické dezinterpretace dějin. Nepochybně by nebylo složité sáhnout po relevantních zdrojích, protože na osobní dějepisce, kronikáře či celé historiografické školy ve službách nejrůznějších vládců, státních útvarů i režimů jsou lidské dějiny poměrně bohaté.

Také podstatou Tigridova přemítání byla ona kritická dvojznačnost, a to mezi nezpochybnitelnými historickými (politickými, náboženskými, myšlenkovými, sociálními aj.) kořeny českých zemí v západním společenství hodnot a aktuálním politickým požadavkem doby, který – určován mnichovským zklamáním, poválečnou realitou a tehdejšími ryze mocenskými tahy – přiměl zemi k fatálnímu politicko-taktickému příklonu k SSSR. Že jde o rezignaci na víru v obecné ideály a krok k budoucí programové adaptaci na východní typ (lidové) demokracie, ústavy, administrativy i veškerých způsobů společenského života, publicista Tigrid realisticky předvídal. Bylo přitom nasnadě, že ideologicky tendenční výklad dějin bude její nedílnou součástí.

Nedá se však říci, že by takovému ideově-politickému zadání čelila česká, potažmo československá historiografie poprvé. Naopak, o svou nezávislost na politickém kvasu musela historická věda jako disciplína bojovat nesčetněkrát, a to dokonce i v nejnovější době po roce 1989, kdy sice padly překážky pro svobodné a nezávislé bádání, ne však tak docela tendence k určité míře politizace dějin. Za co jiného než za pokus o politickou interpretaci lze označit zákon o zásluhách prezidenta Beneše z roku 2004 a o zásluhách prezidenta Havla z roku 2012? Čemu jinému přisoudit neutuchající snahu některých českých měst po „očistění“ seznamů svých čestných občanů od jmen některých elit z období nacistické i komunistické totality? Zkrátka, je více než zřejmé, že politik je pro historii a její zkoumání kategorií relativně nebezpečnou a prakticky vždy nevyzpytatelnou.

I město Liberec prošlo v desetiletích po druhé světové válce obdobným jednostranným výkladem dějin, který se zhusta zaměřoval na obecné zavržení všeho německého, snad s výjimkou úsilí zdejších německých krajně levicových aktivistů či vybraných antifašistů. Místní regionalistika tak byla nucena podupat nebo alespoň vědomě nepřipomínat pozitivní činy rodové šlechty, německy mluvících podnikatelů, měšťanů i dalších činorodých občanů, bez jejichž přičinění by Liberec jen těžko získal svůj dobový architektonický ráz, průmyslový věhlas či pověst města s nezanedbatelným kulturně-společenským podhoubím.

Knihu, kterou právě otevíráte, lze proto považovat za významný předěl v náhledu na liberecké dějiny. Coby moderní pokus o skutečně ucelený a odborně nezaujatý výklad historie našeho města je jednou z prvních svého druhu po roce 1989. Po více než čtvrtstoletí od osvobození z totality si takový počin zaslouží nejen čtenáři, ale i historici samotní. Je přitom symbolické, že dějiny Liberce, rozhodně nepominutelné svým rozsahem, vznikly výhradně na domovské půdě, tedy především přičiněním historiků Technické univerzity v Liberci. A po všem, co bylo výše řečeno, je až paradoxní, že předmluvu k nim napsal politik. Budiž mi polehčující okolností, že jsem původním vzděláním historik.


*Tigrid, P. Věčná otázka našich dějin. Lidová demokracie, 14. července 1946. Dostupné na http://scriptum.cz/soubory/scriptum/svedectvi/svedectvi_1987_82.pdf, s. 233-236.


Nastavení cookies