29.05.2020
Barbora Hodačová

Objevujte s námi Liberec - Šamánkův dům

Představujeme vám další díl ze seriálu na pokračování, s názvem „Liberecké domy hovoří“.

 

Šamánkův dům

Nenápadný patrový dům s novorenesanční fasádou krčící se vedle bývalé Matiční školy (dnes odborné učiliště) v ulici Na svahu č. 6 má nad vchodem mramorovou desku s následujícím nápisem:

Zde žil a pracoval

ve prospěch věci i zemřel

MUDr. Václav Šamánek

narozen 23/10 1846  zemřel 9/5 1916.

Spolek českých voj. vysloužilců

pro Liberec a okolí

19   28/9  24

Kdo byl MUDr. Václav Šamánek? Pocházel z Moravy. Narodil se v Miloticích u Kyjova na Moravském Slovácku, kde jeho otec sloužil jako kočí u hraběte Hardegga. Byl třetím ze šesti jeho dětí. Navštěvoval českou obecnou školu v Miloticích, pak německou školu v Kyjově, od roku 1858 studoval na cisterciáckém gymnáziu ve vídeňském Novém Městě. V roce 1866 se dal zapsat na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, odkud přestoupil roku 1864 na vojenskou akademii, kde byl roku 1872 promován na doktora veškerého lékařství a zařazen do vojska jako šéflékař. Službu nastoupil v Praze ve vojenské nemocnici na Karlově náměstí.

 

Rok 1873, kdy byl dr. Šamánek přeložen do Liberce k 29. praporu polních myslivců, stal se významný pro liberecké Čechy. Oženil se zde Hanou Neradovou, a to přispělo k jeho rozhodnutí zůstat trvale v Liberci a plně se zapojit do boje československých „menšinářů“ o základní lidská práva. Když 29. prapor polních myslivců přemístili z Liberce do Bukoviny v dnešním Rumunsku, využil toho Šamánek, opustil roku 1881 vojenskou službu a zavedl si soukromou praxi praktického lékaře. Svou ordinaci si zřídil právě v domě čp. 64-II v ulici Na svahu č. 6, který koupil od soukeníka Gottlieba Schütze. Tento dům byl postaven roku 1833 na místě staršího, zřejmě ještě dřevěného, z konce 17. století. Doktor Šamánek se stal brzy známým a oblíbeným lékařem vyhledávaným nejen Čechy, ale i národnostně nezaujatými Němci. Brzy se plně zapojil do veřejného života Čechů v Liberci i v okolních obcích. Působil také jako poslanec za strana Mladočechů v říšské radě. Podařilo se mu přispět svým vlivem k výstavbě českých škol v Rašovce, Petrašovicích, Bzí, Hodkovicích a Popelnici, vymohl zřízení českých pokračovacích škol, některé z nich dokonce finančně podporoval. Velkým úspěchem jeho neúnavného dohadování s nadřízenými úřady bylo získání souhlasu k postavení první české obecné školy v Liberci, i když pouze jako školy soukromé, financované Ústřední maticí školskou. Byla postavena vedle Šamánkova domu čp. 65-II, který Šamánek k tomuto účelu později přenechal. O rok později, v roce 1885, podařilo se Šamánkovi prosadit zřízení čtyřtřídní první české školy veřejné.

 

Obdivuhodná a téměř nepředstavitelná byla Šamánkova spolková činnost. Do roku 1900 byl předsedou nebo členem v jedenácti českých spolcích, z nichž některým dokonce pomáhal překonávat finanční potíže. Roku 1891 založil v Liberci Českou záložnu, v níž byl předsedou a jejíž hospodaření mu ke konci života přineslo velké zklamání a nespravedlivé kritiky. Pro získání potřebných prostředků na podporu některých českých spolků se stal Šamánek spolumajitelem cihelny v Doubí. Šamánek patří také k zakladatelům Sokola v Liberci roku 1886. Byl u zrodu Klubu českých turistů, zasloužil se o založení Spolku českých vojenských vysloužilců, kteří mu z vděčnosti umístili na jeho domě roku 1924 pamětní desku. Zvlášť významně se Šamánek podílel na rozvoji spolku Česká beseda, jež za jeho předsednictví se stala skutečným kulturním a společenským střediskem Čechů na Liberecku.

 

Velkým povzbuzením při jeho záslužné veřejné činnosti a v boji o práva českého národa mu byla jeho rodina, zejména manželka, která se podílela na jeho vlastenecké aktivitě tím, že působila jako předsedkyně podpůrného Spolku Karoliny Světlé v Liberci. Čtyři roky po jejím odchodu v roce 1916 zastihla Šamánka při cestě domů od pacienta mrtvice. Zemřel ve věku sedmdesáti let a byl zpopelněn v krematoriu v Žitavě. Urna s popelem byla pak uložena do rodinného hrobu na hřbitově v Ruprechtické ulici a po jeho zrušení přenesena do urnového háje libereckého krematoria.

 

 

Po smrti Šamánkově převzala dům čp. 64-II obchodnice s textilem paní Barbora Klimešová. Současně byla vyrovnána částka 461 K 74 h pohledávky městské spořitelny v Mnichově Hradišti. Za nové majitelky se uskutečnilo slavnostní osazení pamětní desky dne 28. září 1924. V přízemí domu dále zůstával krámek s českými novinami a časopisy pana Václava Koláře, kterému Šamánek pomohl, když ho pro členství v České besedě propustili z práce. Poskytl mu nejen možnost ubytování, ale vymohl mu i povolení k prodeji novin. Pan Kolář se pak stal i kolportérem českých novin a Šamánkovým pomocníkem. Za okupace ho přiměli příbuzní, aby se uchýlil do bezpečí v Turnově, kde pak se stále připraveným kufrem očekával možnost návratu do Liberce. Toho už se nedočkal a zemřel v Turnově v roce 1942 ve věku 81 let. Zbytek orámování výkladní skříně jeho krámu zůstal dosud po levé straně přízemí Šamánkova domu, jako upomínka na statečného Šamánkova spolupracovníka.

MUDr. Václava Šamánka staršího, tohoto neohroženého a obětavého Čecha, připomíná současným obyvatelům Liberce, kromě již zmíněné pamětní desky na jeho domě v ulici Na svahu, ještě název ulice, v níž je umístěna busta, a náhrobek v urnovém háji libereckého krematoria, který mu zde v roce 1989 upravili vděční členové České besedy. Trvalý památník však představuje také jeho dům v ulici Na svahu č. 6, v němž Šamánek prožil převážnou část svého plodného života v Liberci.

Foto: archív SML
Text: Liberecké domy hovoří II. díl, Ing. Arch. Svatopluk Technik

 

Cookies

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.